Jakou velikost vodní dýmky zvolit?

• Všeobecně se dá říci (pomineme-li tvarové a tedy i objemové rozdíly váz), že čím je vodní dýmka větší, tím je kouř filtrovanější. Avšak i zde platí, že nic by se nemělo přehánět a nejlepší cesta je ta střední. Například chuť z příliš velkých dýmek (přibližně okolo 70 cm a více) je dle našich zkušeností méně výrazná oproti chuti z dýmek menších. Na druhou stranu zcela malé vodní dýmky (velikostí přibližně do 50 cm) většinou nedokáží kouř dostatečně přefiltrovat a ochladit díky krátkému tělu a nedostatečnému množství vody ve váze, což ve výsledku způsobí, že chuť dýmky není tak čistá (je cítit uhlík) a kouř škrábe v krku.

• Další aspekt, který je vhodný brát při rozhodování v potaz, je způsob (respektive místo) využívání vodní dýmky. Budete-li chtít vaší dýmku často přenášet, pak bychom doporučili vybírat mezi menšími dýmkami z kategorie "středních", u kterých by ještě neměl nastat problém s uskladněním (např. do batohu). Plánujete-li však dýmku využívat především doma, chtělo by to dát větší důraz na stabilitu a vybírat raději o něco větší (z důvodu, aby se vodní dýmka nepřevrátila a uhlíky nepropálily podlahu). Pro tento případ můžeme z vlastních zkušeností doporučit velké otočné vodní dýmky (Nargila 30", Nargila Ice 30", apod.), které jsou vzhledem k širokému otočnému podstavci dostatečně stabilní a zároveň si (díky kratšímu tělu oproti stejně velkým "neotočným kolegům") zachovávají výraznou chuť.

Na co si dát pozor při přípravě vodní dýmky?

• Patrně nejčastější chyba při přípravě vodní dýmky, která má za následek, že se dýmka často tzv. "přepaluje" neboli je "překouřená" (kouř je silný a škrábe v krku), bývá způsobena nedostatečnou mezerou mezi tabákem a alobalem v kotlíku. Velikost mezery bychom měli volit v závislosti na použitém typu uhlíků. Zatímco u těch rychlozápalných si vystačíme s mezerou cca 3-4 mm, u uhlíků kokosových by tato mezera měla být zhruba 2x větší a alobal ve více vrstvách (v závislosti na jeho tloušťce), aby nedošlo k jeho propálení.

 Z výše zmíněných důvodů vyplývá, že je lepší volit kotlík hlubší. Máme-li však kotlík nedostatečně hluboký (při správně velké mezeře by nezbyl dostatek místa pro tabák), můžeme si pomoci zvýšením počtu vrstev alobalu a do určité míry tak vykompenzovat nedostatečnou mezeru.

• Na propichování alobalu bychom měli používat spíše tenčí předměty, např. špendlík či jehlu, aby nedocházelo k zbytečnému propadávání popela a přepalování na proděravěných místech. A to tak, že jich uděláme dostatečně mnoho po celém kotlíku (v tomto případě bychom doporučovali nešetřit - při malém počtu dírek může vaše vodní dýmka hůře "táhnout").

• Voda, kterou naléváme do vázy, by měla být pokud možno čistá a co nejstudenější, abychom docílili příjemně ochlazeného kouře.

• Uhlíky pokládáme na připravený kotlík nejlépe celé rozžhavené, čímž jednak předejdeme inhalaci nepříjemného zápachu a škodlivin vznikajících při rozpalování (především u rychlozápalných uhlíků) a dále si tím usnadníme, respektive zkrátíme dobu, "roztahávání".

• Na závěr bych rád připomněl, že nezanedbatelným faktorem odrážejícím se v kvalitě chuti vaší vodní dýmky, je její čistota. Proto je dobré dopřávat jí pravidelnou údržbu, aby nedocházelo k zanesení a zapáchnutí (při odstraňování zápachu může přijít vhod například citrónová šťáva jakožto slabá kyselina). Co se týče výměny vody, měla být samozřejmostí před každým použitím (i přestože kouříme několik dýmek za sebou).

Z vodní dýmky se špatně "táhne", co s tím?

• Důvodů, které způsobí, že natáhnutí kouře ze šlauchu nejde tak snadno jak by mělo, může být hned několik. Stává se tak například díky nedostatečnému "průduchu" vzduchu způsobenému příliš napěchovaným tabákem (který částečně ucpe díry v kotlíku), či malému počtu děr v alobalu. V neposlední řadě to může být způsobeno nadbytečným množstvím vody ve váze.

Nevýhody a úprava originálního šlauchu

• U originálních šlauchů, ačkoliv to na první pohled nemusí jít znát, se v naprosté většině případů setkáte s konstrukcí tvořenou kovovou spirálou (ne však nerezovou) a papírem. Takové řešení je, z důvodu lehkého střetu s vodou, poněkud nešťastné - po čase začne papírový obal hnít a spirála rezivět, a také nepraktické - z důvodu nemožnosti proplachování (čímž se nejlépe zbavíme usazenin a zápachu z předchozích tabáků).

   Proto doporučujeme nahradit střední část šlauchu (tedy vše vyjma dřevěných koncovek) gumovou hadicí a to pokud možno co nejměkčí (kvůli stabilitě). Sehnat jí by neměl být problém v běžných vinařských, či zahradních potřebách a zverimexech.