Najděme si pro sebe trochu času, ukrojme si sobecky alespoň pár minut z celého dne. Vždyť to děláme pro sebe a to není málo. A nechme promlouvat své tělo.
Všimněme si znovu zmiňovaných slov, ale vsuňme do nich maličkou pomůcku – pomlčku.
Sebe-vědomí, sebe-láska, sebe-důvěra.
Možná leckomu slovíčka znějí jaksi lépe. Ten, kdo vnímá, najednou cítí, že nejsou ani trochu sobecká, ale jsou plná citu, lásky, porozumění sám sobě. Jsou o našem vědomí, o lásce k sobě, o důvěře k sobě. Je úžasné věřit sobě, mít se rád, důvěřovat svým pocitům. Jednoduché a přitom nesmírně pravdivé.
Myslím, že mít se rád hovoří samo o sobě. Není důležité mít rád „navenek“, nýbrž mít rád uvnitř, čistě a s láskou. Upřímně. Bez očekávání. Mít rád jen tak – pro radost, pro lásku, pro sebe samotného.
A proč a jak se mám ráda já…? Už jen tím, že jsem přítomná ve svém těle, vnímám tělo, jak se cítí a nechávám ho promlouvat skrze své pocity. Vím, že když budu vnímat své pocity, nikdy mne nezklamou, protože naše tělo prostě a jednoduše VÍ. Mnohdy žasnu, jak je to vlastně velmi jednoduché – nechtít řídit osud, „jen“ přijmout, co je ke mně vysíláno a nechat plynout. Neměnit, neřídit, neposuzovat. A hlavně – nepádlovat proti proudu, to se člověk šíleně nadře. Jde sám proti sobě a stejně si nepomůže. Ono to stejně nakonec sklouzne k tomu, k čemu má, ať se nám to líbí anebo nelíbí.
Nic není zbůhdarma, vše se vší souvisí. Jenže každý máme nějaká svoje „slepá“ místa, která nevidíme, a proto, pokud je chceme odkrýt a porozumět jim, je skvělé vyhledat pomoc. Náhled z jiného úhlu pohledu, který vám může poskytnout odborník nebo empatický přítel či přítelkyně, je úžasné zrcadlo a může vám pomoci ve vaší cestě k porozumění.
Někdy je zapotřebí být i ve správný čas a na správném místě. Být naladěný, zklidnit se, nabrat sílu a odvahu a pak směle do toho! Nic by se ale nemělo uspěchat, vše plyne tak jak má. Je milé prožívat naši jsoucnost – naše právě teď a tady, s láskou, vlídností sám k sobě. Nehledět do minulosti, tu nezměníme. Minulost můžeme „jen“ přijmout, ale ani hledět příliš do budoucnosti, protože nám pak utíká přítomnost, kterou neprožíváme tak, jak si zaslouží ona i my.
Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli malými dětmi, vybavte si znovu pocit volnosti, kdy jste nic neřešili, jen jste byli. Šťastní, usmívající se, jednali jste podle svých impulsů. Jako malí jsme ještě své pocity vnímali, aniž bychom je uměli pojmenovat. Prostě jsme jen byli, než přišla doba, kdy jsme se začali učit, strachovat, poslouchat, nerozumět a tedy potlačovat své pocity.
A proto: Začněte být k sobě opět vlídní a mějte se rádi. Pohlaďte se, pochvalte se. Nemusíte dělat šťastnými lidičky okolo sebe, ale když vy sami budete šťastní, učiníte šťastnými i své blízké. Jen lásku pošlete dál a to je na životě krásné a jedinečné.